Když vtom... (31)

 

Když vtom se Mario začne probírat: „Dáme si ještě, a dvojitou, sem s ní! Fuj! Všiml sis, ka…kamaráde, že whisssky je žensss…kého rodu? To, kdy…bych věděl dřív, tak bych si s ní nikdy nic ne…ne…nezačal. Ale to už je fffuk! Tak já ne…můžu mít děti, slyšel jsi to? Prej jsem neplo…dnej. A co ta Perrroxidka? Vždyť ta se mnou byla v jiném stavu! Ří…kala to! A mám syna, to ten blbej doktor neví, nebo co? Hele, já jsem v pos…týlce! To je prima bar, sem budeme cho…cho…dit. A pro tebe tu nemají postýlku? A postýlka je taky ženského rodu, tak, šup dolů a najdeme si oto…oto…otománek…“

Mario ani nedořekl větu a usnul téměř ve stoje. Zavrávoral a než k němu Armando přiběhl, plácl sebou zpět do postele. Armando se smutně dívá na kamaráda a ví, že ho teď bude potřebovat. Na stolku mu nechá vzkaz, aby se mu ozval, až toho bude schopen, že si musí promluvit.

Mario se na posteli posadí: „A nalij…lijte mi, říkal jsem, jsem dvo…jitou, barrrmane! Co? Že lááááhev je také žžženského rodu? Tak mi to na…na…lejte ze sudu!“

Padne a za chvíli začne chrápat.

Armando jede do Ecomody. Cestou přemýšlí, zda mu může v něčem pomoct. - „Tohle je na chudáka Maria moc. Ani se mu nedivím, že se tak zřídil. Nebylo mu líp, když to nevěděl? Měl jen podezření, to znamená, že neměl vůbec žádnou jistotu a to pro něj bylo daleko lepší. Měl jsem mu to rozmluvit, měl jsem ho od toho odradit a bylo by to. Ale copak by se nechal? Přijel jsem už s tím rozhodnutím, že do toho půjde. Jak mu můžu pomoct? Tohle je to nejhorší, co může chlapa potkat! Sakra! Zatraceně! Do háje! To nevypadá dobře. To nevypadá dobře! Říkal, že přes den má nějaká jednání, ale večery má volné. Hm… Musím se domluvit s Betty, ona to pochopí, že ho teď, v téhle situaci a v tomhle stavu, nemůžu nechat samotného. Je tady sám a někdo na něj musí dát pozor. Je v hrozném stresu a to by mohl udělat cokoliv. Mario… Co jsme všechno spolu prožili… To jsme ještě byli mladí a nezodpovědní… Takže podezření, že není biologickým otcem, se mu vyplnilo. To musí být hrozné zjištění, nechtěl bych být v jeho kůži… Ale mě se to netýká, Betty je poklad, miluje mě a nikdy by mi nebyla nevěrná, ani v myšlence, natož skutkově, to je absolutně vyloučeno. A co kdyby jí někdo tak šarmantní jako já  vstoupil do cesty? Ne, Betty říká, že pro ni nikdo jiný neexistuje. Ano, po téhle stránce mohu být klidný. Tak co s tím Mariem? Večery musím být s ním, to je jasné, není jiná možnost.“ -

Armando zajíždí do garáží Ecomody a na pozdrav Willsona ledabyle odpoví…

Freddy má pochůzku ve druhém patře a jeho kroky vedou k Auře Marii.

Freddy: „Holubičko moje, jak se dnes máš? Chtěl bych tě pozvat na večeři, pokud nebude útrata větší než obsah mé peněženky.“

Aura Maria si dá ruce v bok: „Aha, Freddy, tak ty mě zveš na večeři, ale zaplatit si to mám sama, že? Nebo ještě lépe, zaplatím to i za tebe, co říkáš?“

Freddy: „No, i taková možnost tady je, pokud bys na tom trvala, nemohl bych nic namítat!“

Aura Maria: „Tak to tě uklidním, Freddy. Nebudeš muset nic namítat, protože na tu večeři si půjdeš pěkně sám! Na to já nejsem zvědavá, abych za tebe platila. Copak nevíš, jak se chovat k dámě?“

Freddy: „Ne že by byl problém v tom, že bych to nevěděl, královno mých bezesných nocí, ale problém je právě v té již zmíněné peněžence. Ale peníze přece nejsou všechno, stačí, že můžeme být spolu a naše láska nás nasytí.“

Aura Maria: „Možná tebe, Freddy, ale já tě uklidním. S děvčaty držíme dietu a nevečeříme.“

Freddy: „A to je další důvod, proč tě chci pozvat na večeři…“

Z výtahu vystupuje zasmušilý Armando: „Auro Mario, je Betty u sebe?“

Aura Maria: „Ano, doktore.“

Armando jde nejdříve k sobě a posadí se do křesla. - „Budu od ní potřebovat hodně pochopení, na Calderona má alergii, ale situace je tak výjimečná, že je třeba potlačit staré rány. Je pondělí a Calderon se vrací až v pátek, zatím nevím, jak to budu řešit. No, uvidíme.“ -

Armando projde zasedačkou k Betty…

Pan Hermes je na odpolední procházce s Bess a po obvyklém okruhu zamíří i do parku. Za těch pár dní tam má už nějaké známé, ale spíš tam chodí kvůli dětem, které se na Bess těší, protože je stejně hravá. A také mu dělá dobře, že mladé maminky se na něj usmívají. Vyptávají se na všechno, co se týká Bess a pan Hermes je ve svém živlu. Má diváky a ještě tak půvabné, je samá poklona a samá lichotka. Ale za chvíli je už čas k návratu, Julia ho očekává. Ještě vysekne pár poklon a jdou s Bess k domovu...

Armando a Betty se ještě nedohodli.

Betty: „Ty mi chceš říct, že dokud tu bude Calderon, tak s ním budeš trávit večery po barech, je to tak?“

 Armando: „Betty, už jsem ti vysvětlil, jaký tu je problém, jaké měl podezření, že není otcem, a najednou mu osud uštědří takovou ránu! Že ani nemohl být! Je v depresi a neumí si s tím poradit, měj, prosím, pochopení.“

Betty: „Chceš, abych měla pochopení pro člověka, který mi tolik ublížil? Ale máš pravdu, je v těžké životní chvíli a kdo by mu měl stát po boku, než jeho bývalý přítel! Nebo současný?“

Armando: „Vím, že to pro tebe není lehké, ale děkuji ti za pochopení. Calderon to jistě ocení.“

Betty: „Tak jeho ocenění si budu opravdu vážit, tím si můžeš být jistý...“

Armando to nekomentuje, políbí Betty a odchází k sobě do kanceláře. Není si jist, že rozhovor dopadl tak, jak si představoval.

Betty chodí po kanceláři a přemýšlí o rozhovoru. - „Takže Armando bude trávit večery s Calderonem. Pěkné. Opravdu pěkné. Tam, kde je Calderon, jsou jenom problémy… Jak je to dlouho, co se tady poprali a děvčata říkala, že moc nechybělo a Armando by ho zabil? No, to má pěkně krátkou paměť. Ale pravda je, že mu asi není lehko, taková zpráva dovede člověkem zacloumat. Mužská solidarita, co proti ní můžu dělat? Nic... Jak to, že jsem mu nedovedla odpustit? Nebýt jeho hloupého nápadu, asi by ve mně Armando nikdy neviděl nic víc, než jen svoji ošklivou sekretářku. Mario Calderone, já jsem ti vlastně vděčná! Nebýt tebe, byl by Armando ženatý s Marcelou a já bych musela odejít, protože to bych nesnesla. Ale díky tobě, ty špatný chlape, je to všechno tak, jak jsem si to vysnila v těch nejodvážnějších snech! Je to vůbec možné? Mně Mario Calderon pomohl ke štěstí! Pokud si to uvědomí jako já, asi mu přestane chutnat whisky. Pokud se na to podívám z tohohle úhlu, měla bych Calderonovi odpustit. Ale nebude to lehké, nemyslet na něho jako na egoistického hlupáka. To rozhodně ne. Promluvím si s Armandem.“ -

Nicolas volá Sandře, jestli by ji dnes mohl doprovodit.

Sandra: „To budu ráda Nicolasi, opravdu.“

Nicolas: „To já budu také rád. Tak já se pro vás stavím.“

Položí telefon a spokojeně se usmívá. Betty jde za Armandem a najde ho sedět u stolu v kanceláři zasmušilého.

Betty: „Armando, přišla jsem za tebou, kvůli Calderonovi. Měl jsi pravdu. Pokud je tvůj přítel v nouzi, měl by si mu pomoct, když to dokážeš. A jestli mu pomůže tvoje přítomnost, nemůžu nic namítat.“

Armando se na ni usměje, vstane od stolu a obejme ji. Je rád, že Betty je s ním.

Armando: „Miluju tě, Beatriz, za to, jaká jsi. Calderon mi právě volal, a tak za ním pojedu. Večer ti zavolám, lásko…“

Nicolas se chystá už jít domů, přesněji stavit se u Sandry, aby ji mohl doprovodit domů, jak se domluvili. Prohlíží se v zrcadle a je spokojený. Ještě nezbytná kolínská a vydává se za Sandrou. Ta se rychle rozloučí s děvčaty a společně odcházejí.

Bertha: „Tak je nás o jednu míň. Že to ale vzali hopem, to teda jo. Ale není se co divit… Když je dobrý plán, tak to ani jinak nemohlo dopadnout.“

Sandra sedí v autě s Nicolasem a ten ji veze domů.

Sandra: „Tak jsem nás objednala na to cvičení. Bude to každé pondělí a čtvrtek od šesti večer do půl osmé. Co tomu říkáte?“

Nicolas: „Já souhlasím se vším, co řeknete.“

Sandra: „Tak dobře, a víte co? Já už jsem skoro doma. Co kdybyste někde tady zaparkoval a prošli jsme se? Procházka nám neuškodí a nebojte se, nebude to nikam daleko.“

Nicolas zaparkuje, oba vystoupí a Sandra se do něj zavěsí. Když vtom…