Mario Calderon má problém (3)

 

Nahoře sekretářky ještě probíraly poslední novinky. Byly samozřejmě rády, že mezi Betty a Armandem je všechno v pořádku, ale stejně je zajímalo, co se přihodilo v uplynulých dnech. Další věcí, která se musela objasnit, byla přítomnost Maria Calderona, který se z nenadání objevil včera odpoledne a ještě neodešel. Dokonce to vypadalo, že tu přespal!

„To je hrozná situace, vždyť my vůbec nevíme nic určitého,“ stěžovala si Sofia. „Hned jak se v pondělí vrátí Mariana ze školení, musí nám vyložit karty. Alespoň bychom měly nějaké vodítko, nějaký náznak!“

„Betty nám tentokrát taky nejde na ruku,“ přemýšlela Bertha. „Vypadá to, že není vůbec ochotná s námi probrat situaci. A dokonce je už hezkou dobu v jedné kanceláři s doktorem Mariem, to je teda na pováženou. Ledaže by přešla k sobě přes zasedačku - Auro Mario, jdi to omrknout, já zatím zaktivuju přijímač,“ vyndávala Bertha ze zásuvky sklenici a potichu se plížila ke dveřím Armandovy kanceláře. Ostatní samozřejmě za ní.

„Betty u sebe není,“ volala Aura Maria a běžela, aby jí něco neušlo.

„Psst, ty huso, rušíš poslech,“ šťouchla do ní Sandra.

„Děvčata, já nevím,“ jako vždycky váhala Inesita. „Jestli nás doktoři najdou, jak tu posloucháme, bude zle!“

Bertha jen mávla rukou a přiložila ucho k dílu. Za chvilku úžasem otevřela pusu. Ještě pár vteřin poslouchala, pak se narovnala a dala znamení ostatním, aby šly za ní.

„Tak Bertho, co je, nenapínej nás,“ prosily ji jedna přes druhou.

„Je to divné, moc divné,“ spokojeností skoro předla Bertha. „Slyšela jsem, jak doktor Mario vyčítá panu Armandovi, že ho nechce schovat, a Betty říkala, že tím by se nic nevyřešilo, že by ho stejně jednou našli. Že se nemůže skrývat do smrti. A pan Armando řekl něco jako „buď statečný, Calderone, musíš se vyrovnat s následky své lehkomyslnosti“ a doktor Calderon na ně křičel, že jim se to mluví, když jim nejde o krk.“

„Ježíši, že by doktor někoho zabil a byl na útěku?“ vyděsila se Sofia.

„Pro lásku boží, Sofio,“ křižovala se Inesita. „Pan Mario je sice velký hříšník, ale jen pokud jde o děvčata, nikomu by doopravdy neublížil!“

„Nebo zpronevěřil peníze v pobočce v Buenos Aires,“ přemýšlela Sandra. „Ty holky taky něco stojí.“

„No jo, ty hloupá, a utekl by rovnou sem do Bogoty, aby to řekl panu Armandovi a Betty, ne?“ pleskla se do čela Aura Maria. „Uvažuj, to by se tu ani neukázal, a ne že by prosil o pomoc!“

Z rozjímání je vytrhl zvonek výtahu a Freddyho bolestné vyjeknutí, když ho Bertholo postrčil do chodby. Aura Maria se k nim hned rozběhla.

„Co to děláte s mým cvrčkem, pane, nechte ho na pokoji,“ obořila se na Berthola a mávala rukama, jako by zaháněla obtížný hmyz.

„No, podívejme se, tady to je jak v ZOO,“ bavil se Bernardo. „Dole datel, ve výtahu cvrček a tady docela pěkná kočička,“ obhlížel si zálibně Auru Marii.

„A tamhle je hejno netopýrů,“ ukázal jeho bratr na sekretářky „ale ta hyena, kterou hledáme, nikde!“

„Co chcete panu Armandovi?“ zeptala se Sofia, ve které označení „hyena“ vyvolalo zcela konkrétní představu.

„Armandovi? Kdo to je?“ podivil se Bertholo. „Hledáme jistého Maria Calderona a vy nám teď hezky řeknete, kde se ten prevít schovává!“

„To... to my nevíme,“ snažila se Sofia. I když Calderona neměla moc v lásce, nějak se jí nechtělo navést na něj takové dva hromotluky.

„Ne, to my nevíme,“ přizvukovaly ostatní. „On teď asi je v Buenos Aires, má tam práci, co by dělal tady,“ snažily se.

Oba bratři se začali rozhlížet po chodbě a sekretářky se sešikovaly tak, aby stály v cestě ke dveřím do Armandovy kanceláře. Bohužel tím jasně naznačily směr, kde by se hledaný mohl nacházet. Bernardo je rozhrnul jako oponu a s bratrem v patách vpadl do těch správných dveří.