Život v Bogotě po víkendu v Cartageně (39)

 

Do Ecomody se pomalu dostává život. Zaměstnanci pomalu přicházejí a Armando i Betty si uvědomují, že jejich čas vypršel. Domluví se na snídani, kterou absolovují během cesty do banky. Betty, která si uvědomuje, že ani Nicolas ještě nejedl, navrhuje, aby šel s nimi i on. Armandovi se to moc nelíbí, ale ví, že má Betty pravdu. Přeci jen proto, že on je sobecký, nebude Nicolas bez jídla. To by mu už víckrát vstříc nevyšel. A dokud pan Hermes nepovolí v hlídání, tak ho bude ještě potřebovat. Armando si uvědomoval, že to hned tak nebude. Proto s Betty souhlasí a ta se rovnou za Nicolasem vydá. Přechází přes zasedací místnost a jde Nicolasovi zavolat. Zároveň toho využívá k tomu, aby si vyzvedla své věci. Domluví s Nicolasem, který s nadšením souhlasí. Z toho probírání a plánování mu vyhládlo. I kdyby snídal. A těm několika loupáčkům, které sebral doma, než jel za Betty, se přeci nedá říkat snídaně!

Betty vychází z ředitelství a míří k výtahu. Armando ani Nicolas tam ještě nejsou, zato už dorazil celý klub. Betty se s nimi vítá a cítí jejich pohledy. Vysvětlí jim tedy, že si všichni tři odskočí. Kdyby je někdo hledal, tak budou v bance.

„A to jdete jen do banky?“ ptá se Aura Maria. „Já jen, jak dlouho budete pryč. Kdyby někdo volal.“

„Ne, Auro Mario!“ Armando vychází z kanceláře a přistupuje k Betty. Něžně ji políbí na tvář. „Ještě před tím jdeme na snídani. Pokud vás to zajímá, milé dámy!“

Armando dává Betty ruku kolem pasu. „Nicolas už je připravený? Nebo na něj máme čekat?“

Nicolas: „Na mě nemusíte čekat, doktore. Pokud jde o jídlo, tak se nikdy nezpozdím!“

Armando: „Ano, tomu věřím.“

Betty se ještě u výtahu otočí na klub: „Děje se něco?“

„Ne, proč?“ ptá se nevinně Bertha „Mělo by? U nás je všechno v pořádku!“

Otevírají se dveře výtahu a vystupují z něj Marcela s Patricií. Když uvidí čekající trojici, tak obě poblednou. Armando, Betty a Nicolas kývnou na pozdrav.

„Zdravím vás!“ odpoví jim Marcela a bez dalšího slova jde k sobě do kanceláře.

Patricia se kolem nich protlačí a pohodí hlavou: „Ahoj, Armando!“

Chce jít dál, ale Armando ji zastaví: „To je všechno? Ahoj, Armando? Nic víc neřekneš?“

„A co bych měla ještě říkat?“ ptá se Patricia nechápavě.

Armando k ní pomalu přistoupí. Rozpřáhne ruce.

Armando: „Co takhle pozdravit i ostatní? To tě neučili, že při vstupu do místnosti, kde jsou lidé, se má pozdravit? A to všechny?“

Patricia: „Ale Armando!“

Armando: „Žádné ale Armando! Jsi zaměstnancem Ecomody! A jako zaměstnanec Ecomody budeš respektovat slušné chování! A nebudeš ignorovat ani Nicolase ani Betty. Tu už vůbec ne! Je ti to jasné, peroxidko? Je to jasné? Budeš se k Betty chovat s úctou, jakou si zaslouží!“

Patricia se pohrdavě zadívá na Nicolase: „Zdravím, doktore Moro! Zdravím, Betty!“

Oba už stojí ve výtahu.

Betty: „Armando! Není třeba, abys tohle dělal. Patricia si uvědomuje své místo. A své povinnosti. Že?“

Patricia: „Ano, Betty!“

Armando nastupuje do výtahu a dveře se zavírají. Patricia, za pošťuchování všech z klubu, jde ke svému stolu.

Klub: „No jistě! Patricio! Uvědomuješ si, kde je tvoje místo? Víš to vůbec?“

Patricia: „Nechte toho, vy jedny čarodějnice! Co si o sobě vůbec myslíte? Myslíte si, že mě můžete jen tak urážet?“

Klub: „Ano!“

Patricia: „Víte, kdo já jsem?“

Klub: „Ale jistě že víme! Odbarvená peroxidka! A navíc na mizině!“

Patricia: „Jen si nemyslete! Já nejsem na mizině!“

Klub: „Ale jistěže ne! Ty jen začínáš šetřit! A to pod dohledem! Exekutora!“

Patricia to vzdává a jde za Marcelou.

Naštvaná otevírá dveře. „Marcelo!“

Marcela: „Co je! To neumíš zaklepat? To tě nikdo nenaučil?“

Marcela neměla zrovna dobrou noc a vidět po ránu Betty s Armandem jí zrovna nepřidalo.

„Ty už taky začínáš? O slušném chování jsem už jednu přednášku vyslechla. Děkuji! Nemusím dostat další! A navíc od tebe! To si rozhodně nezasloužím! To tedy ne!“ namítá Patricia.

Marcela: „Patricio! Kdo ti zase ublížil? Co ti zase kdo provedl?“

Patricia: „To ten klub! Představ si, že mě urážejí! Prý že jsem na mizině!“

Marcela: „Ale ty jsi!“

Patricia: „To sice ano, ale ještě mě proto přece nemusejí urážet! To si přeci nemusím nechat líbit!“

Marcela: „Jen si vzpomeň, kolikrát jsi urážela ty je!“

Patricia: „Ale to je přeci něco úplně jiného! To nemůžeš srovnávat!“

Marcela: „Máš pravdu! To bylo něco úplně jiného!“ …

Na chodbě klub probírá situaci Betty.

Aura Maria: „Nezdálo se vám, že byla Betty nějaká bledá?“

Sofía: „A co bys chtěla, Auro Mario? Jestli je opravdu těhotná, tak může být ráda, že je ještě naživu!“

Sandra: „Nebo pan Armando!“

Bertha: „Holky, tohle budeme muset zjistit! Jestli je to pravda, tak je to ten nejlepší drb za posledních pár dní! Co dní! Týdnů!“

Mariana: „To je pravda!“

Aura Maria: „Ale přeci se jí jen tak nemůžeme zeptat. To by poznala, že posloucháme za dveřmi!“

Sofia: „My ne! To Bertha!“

Bertha: „Ano, ale pro vás! A navíc to stejně ví! Tak co!“

Sandra: „To sice ví, ale jasně nám to zakázala. A přeci ji nechceš rozčílit!“

Mariana: „Rozhodně ne v tomhle stavu!“