Mezi usmířením a Cartagenou (46)

 

Armando s Nicolasem zatím přijeli do garáže a právě jeli výtahem nahoru.

Nicolas: „Doktore, co bude s chudinkou Bellou, když chcete odjet na celý víkend?“

Armando: „Vidíte, to je problém. A co kdybych vám půjčil klíče od bytu? Nezašel byste se o ni postarat? Zdálo se mi, že si rozumíte.“

Nicolas začal ve výtahu radostí poskakovat: „Vy byste mi ji svěřil? No, my si spolu hrozně moc užijeme. To výjimečné zvíře má viditelně dobrý vkus a čuch na lidi. Děkuju!“

A vrhl se Armandovi kolem krku. Bohužel právě ve chvíli, kdy se dveře otevřely a odhalily dojemný obrázek šokovaným sekretářkám a pobavenému Danielovi.

Daniel zvedl obočí: „Teda, Armando, vidím, že jsem až dosud neznal tvůj vkus.“

Armando setřásl Nicolase a oznámil ostatním: „Děkuje mi za to, že mu na víkend půjčím Bellu.“

Daniel ironicky: „Copak říká doktorka Beatriz na to, že jejímu nejlepšímu příteli půjčuješ své milenky? Jak znám její morální zásady, bude tím asi dost pohoršená.“

Patricia vytřeštila oči. Nicolas cítil potřebu se před ní přece jen ospravedlnit a popošel k ní blíž.

Patricia zhnuseně ohrnula nos: „Tady něco hrozně smrdí. Teda, Nicolasi, v jaké žumpě ses to vyválel?“

Daniel: „Doktor Mora zřejmě za rozptýlením nechodí do nejlepších podniků. Potkali jste se tam, Armando? To jsi tedy dost klesl. No, ale pořád lepší takhle. Já už jsem myslel, když jsem vás viděl v tom něžném objetí, že jsi v důsledku vztahu s naší prezidentkou raději změnil sexuální orientaci. No, ale uznávám, že taková devastace dobrého vkusu by byla i na tebe moc.“

Armando vypadal, že za chvíli vybuchne. Využil toho, že výtah byl ještě v patře, otevřel dveře, popadl Daniela pod krkem a beze slova jím mrštil do výtahu, zmáčkl tlačítko a uhnul. Než se Daniel vzpamatoval, dveře se zavřely a výtah zamířil do suterénu, do garáží. Patricia stála a zírala s otevřenou pusou a ostatní sekretářky se usilovně snažily nesmát nahlas. Armando se nasupeně rozhlédl, pevně zatnul zuby a odkráčel za Betty na ředitelství.

Sofia se přitočila k Nicolasovi: „Co je to za ženskou, doktore Moro?“

Nicolas se na ni udiveně a otráveně zašklebil: „O čem to mluvíte, Sofio? Co pořád máte s nějakou ženskou?“

Sandra: „No přece ta Bella. To bude asi nějaká Francouzka.“

Nicolas si všiml, že Patricia natahuje uši, a nemohl si nechat ujít příležitost trochu se před ní vytahovat, aby mohla konečně pochopit, o co přišla.

Nicolas: „Jó, vy myslíte Bellu! To víte, kolem mě se točí tolik žen, tak jsem hned nevěděl, o kterou vám jde. Ale Bella… té se teď po mně určitě hrozně stýská. Kdybyste viděly, jak se ke mně měla!“

Aura Maria Nicolase strčila do ramene: „Teda, vy se nezdáte! Francouzky se prý vyznají. No já teda bych si dala říct raději nějakého Francouze…“

Zpoza rohu se vynořil Freddy: „Co to slyším, královničko? Máš snad na mysli někoho konkrétního? Třeba toho elegantního přítele doktorky Beatriz, co jsi tu kolem něho před týdnem tak nadšeně pobíhala? Toho, od něhož sis nechala šeptat do ouška sladká francouzská slovíčka?“

Bertha: „Freddy, neruš! Tady teď probíhá důležitý sběr informací.“

Nicolas mávl rukou a snažil se odejít.

Sofia ho ale zadržela a pošeptala mu: „Doktore, nezlobte se, ale vy opravdu nějak zaváníte. Neotřel jste se venku o něco?“

Nicolas: „No dovolte, Sofio! Ale vlastně máte pravdu, vždyť já úplně zapomněl, že jsem uklouzl na té loužičce, co udělala Bella.“

Aura Maria v šoku: „Cože?“

Nicolas: „No, představte si tu nezodpovědnost, ten exprezident s prázdnou hlavou úplně zapomněl, že ji má v bytě a nechal ji tam od včerejška trpět hlady.“

Patricia vypadala, že jí oči vypadnou z důlků a Bertha přitahována vidinou úžasného drbu natáhla krk jako žirafa.

Sofia: „Pan Armando nechal tu Bellu zavřenou u sebe doma? Já vám pořád říkám, že je to hyena a chlupatá bestie. Chudák Betty! Jak je možné, že vy jako její nejlepší přítel to necháte jen tak? To ji nebudete varovat?“

Nicolas: „Ale vždyť ona o tom ví, sama nás poslala, ať se o ní jedeme postarat.“

Sandra se výhrůžně nahrbila: „To zrovna! Chlapi mizerný! Co by ji varoval, ten se v tom veze s panem Armandem. Vždyť jste slyšeli, že mu tu chudinku na víkend půjčí.“

Nicolas začal vyděšeně couvat: „Se mnou jí ale bude mnohem líp, já se o ni postarám, pohrajeme si spolu…“

Sofia: „No slyšíte ho, slyšíte ho? On si s ní prý pohraje! Vykastrovat je všechny!“

Inesita už měla toho zmatku dost: „Počkejte, počkejte, tohle vypadá na pořádné nedorozumění. Pan Armando nechal u sebe doma zavřenou nějakou Bellu a Betty o tom věděla?“

Nicolas: „Vždyť vám to říkám. Ta chudinka celou dobu ležela na studených dlaždicích u vchodu. Nakonec nevydržela dál čekat a vyčůrala se tam. Já jsem na tom pak uklouzl a umazal si kalhoty. No, ale to přece nebyla její vina!“

Inesita: „To je na mě moc. Židli! Musím si sednout!“

Patricia přišla houpavým krokem k Nicolasovi a téměř mu plivla do obličeje: „Zvrhlíku! Nestydo! Ty obejdo jeden!“

Nicolas: „Nechte mě! Já jsem jí přece dal svou svačinu! Měly byste vidět, jak mi lízala ruku!“

Všechny se kolem něj začaly výhrůžně stahovat jako sbor čarodějnic: „Cože???“

Nicolas: „A jak vrtěla ocáskem.“

Inesita už naprosto vysíleně: „Ocáskem?“

Sofia: „Jakým ocáskem, nezbláznil jste se?“

Nicolas: „No, ocáskem. Bella je pes pana Roberta a paní Margarity. Nechali ji tu na starost Armandovi!“

Všechny se daly do hurónského smíchu a Inesita navrhla: „Dejte mi ty kalhoty, já vám je vezmu k děvčatům do dílny, aby to zkusily vyčistit!“

Nicolas nějak stále nemohl uvěřit, že už mu nehrozí kastrace: „A to tu mám běhat v trenkách?“

Sofia: „Doktore, zavřete se, prosím vás, ve své kanceláři a podejte nám kalhoty pootevřenými dveřmi. My vás okukovat nepůjdeme!“

Berta se otočila k odchodu: „Tohle nanicovaté tělíčko nám za to opravdu nestojí.“

U Betty v kanceláři zatím oba prezidenti využívali vzácné chvilky, kdy se o ně nikdo nestaral a neotravoval. Dvoje brýle ležely na stole a prezidenti na hnědé kožené pohovce. Oba lehce neupraveni a plně zaujati vzájemnými něžnostmi.

Venku na chodbě se utišily vášně, Patricia se opět usadila u svého stolu a tvářila se znuděně. Nicolas se zavřel ve své kanceláři, svlékl kalhoty a podal je Sofii kryt křídlem dveří. V tu chvíli se otevřely dveře výtahu a z nich vyrazil, podoben spíše zuřícímu býku než obvykle uhlazenému cynikovi – samozřejmě Daniel Valencia.